Bílá jako sníh, rudá jako krev

Původní název: Bianca come il latte, rossa come il sangue
Autor: Alessandro d'Avenia
Překladatel: Zdeňka Nováková
Nakladatel: Jota
Rok vydání: 2014, 11. června
Počet stran: 273
Vazba: vázaná

Leo je čestným nositelem svého jména, jeho povaha a osobnost se podobá králi zvířat. A jeho divoká hříva celkový dojem jen potvrzuje. Na dně svého srdce je však Leo neuvěřitelně citlivý mladý muž, který právě prožívá svoji první lásku, pro niž je schopný čehokoliv. Je odhodlaný ji chránit a milovat celou svou bytostí. V životě jsou ale věci, které člověka z jeho ušlechtilých činů zrazují. Věci, kterým ani láska nedokáže zabránit škodit. Jak se s tím Leo popere? Kolik bolesti a smutku jeho statečné mladé srdce unese? Naučí se odpouštět a znovu milovat? Naučí se věřit...?

Tuhle knihu napsal člověk, co chodí po světě s očima, myslí i srdcem dokořán. Je protkaná spoustou vnímavých myšlenek, které v kombinaci s krásou autorova vyjádření berou čtenáři dech a zanechávají jej s pusou otevřenou v tichém úžasu a souhlasu. Od první do poslední věty je kniha působivá, upřímná a nádherná. Když ji čtete, máte slzy na krajíčku, radost i smutek v srdci a povětšinou také úsměv na tváři, neboť přes vážnost tématu je kniha mnohdy neuvěřitelně vtipná. Knihy, jež vám dokáží předat vaše myšlenky a zkušenosti ve formě slov, které byste jen těžko sami hledali, jsou nenahraditelné a zatraceně vzácné. Je tak těžké je najít. Ale když se vám to povede, takové knihy zůstanou navždy ve vás. 
Bílá jako sníh, rudá jako krev je přirovnávána ke knize Hvězdy nám nepřály od Johna Greena, která mě z nějakého důvodu nevzala za srdce takovým způsobem jako většinu ostatních čtenářů, proto jsem od této mnohé neočekávala. Ale bože, to jsem se mýlila. Knihu jsem četla na své cestě do Itálie a za těch několik hodin jsem dospěla až na její konec. Nemohla jsem se od ní odpoutat a od té doby jsem ji nedostala z hlavy. Našla jsem v ní tolik krásy. A teď tu sedím, dívám se na moře a snažím se v něm najít inspiraci k tomu, abych slovy vyjádřila pocity, které ve mně kniha zanechala. Slova byla odjakživa mým koníčkem, vždy jich mám v zásobě víc než dost, ale tentokrát mi chybí. Alessandro jich ve své knize užívá s takovou grácií, neplýtvá jimi, zachycuje jimi to nejkrásnější ze života a světa kolem nás, že cokoli napíšu v téhle recenzi, nebude to jako vzdání holdu nikdy stačit...

Vždycky jsem nad věcmi, pocity a tomu podobném přemýšlela v barvách. Třeba pondělí v mé mysli mělo vždy žlutou barvu, kamarádství si představuji okrově oranžové a volno blankytně modré. Nikdo v mém okolí tohle nedělá, nepřemýšlí v barvách, ani mu to nepřipadá pochopitelné. Už dávno jsem se smířila s tím, že jsem trochu zvláštní, když jsem si tedy přečetla první větu téhle knihy, zahřálo mě u srdce, na rtech se mi rozlil úsměv a já věděla, že jsem našla poklad - knihu, která vypráví o něčem mně dobře známém, autora, který mi rozumí. Ten pocit byl k nezaplacení. A tak se stalo, že jsem se do této knihy zamilovala už na první straně a s každou další jsem ji milovala víc a víc.
Autorův styl psaní je absolutně nenapodobitelný, nezapomenutelný. Jedinečný. V knize Hvězdy nám nepřály se hodně mluví o metaforách, ale samotný text v podstatě žádné neobsahuje. Kniha Alessandra d'Avenia se ničím nechvástá, nic čtenáři nepodsouvá. Je plná skutečných mouder a pravd, kterých si pozorný čtenář všimne, a nepozorný o ně přijde, protože autor neplýtvá prázdnými slovy. Neupozorňuje na krásu své knihy, přestože taková je, nepoukazuje na metafory, jež využívá, ačkoli patří k těm nejkrásnějším, jaké jsem kdy měla tu čest číst. Nesnaží se ze své knihy dělat nejlepší, on ji takovou zkrátka píše. A právě tím si mě získal - skromností svého psaného slova, které se v rukou toho správného čtenáře stává opravdovým literárním skvostem...

Osobně knihy o rakovině nevyhledávám. Kdysi na mě velmi zapůsobil příběh Landona z Nezapomenutelné cesty od Nicholase Sparkse, a od té doby se jemu podobné příběhy nikdy nedokážou dotknout mého srdce stejným způsobem. Kniha Bílá jako sníh, rudá jako krev je absolutní výjimkou. Autor tohle téma pojal úplně jinak než všichni ostatní. Jeho kniha není o nemoci nebo smrti, je o životě a filosofii mladého člověka, který se dokáže hluboce zamilovat a ještě hlouběji trpět, který je ve všech svých citech intenzivní a nebojácný, přestože strach má - strach o ty, které miluje...
Kniha Alessandra d'Avenia je plná nesmírně bohatých charakterů, z nichž každý nese v celém příběhu obrovský význam. Nejdůležitější je samozřejmě náš hrdina Leonardo (jak příznačné, že nese jméno jednoho z mých nejmilejších renesančních italských umělců), který si zcela jistě uhrančivým půvabem své osobnosti získá srdce každého čtenáře.
Jelikož si kniha Bílá jako sníh, rudá jako krev bezpodmínečně získala moji čtenářskou duši a přiměla mě zamyslet se nad tolika věcmi, což je asi to nejhezčí, co pro mě mohla udělat, obohatila můj vnitřní život a přivedla mě k dalšímu báječnému spisovateli, zatoužila jsem ji vlastnit v originále. Využila jsem toho, že jsem v Itálii a vydala se ji hledat do knihkupectví. Šlo o velice spontánní nápad, takže jsem si předem nevyhledala její původní název a dokonce si nemohla vzpomenout ani na autorovo příjmení. Nejspíš si dovedete představit, jak těžké takové hledání může být. Zrovna jsem si u jednoho regálu s knihami stěžovala, že se mi ji nedaří najít, v duchu jsem si při tom nadávala do pitomců, když v tom jsem se otočila a zrak mi padl přímo na ni. Nemohla jsem tomu uvěřit. Mé hledání bylo úspěšné. Vykřikla jsem radostí a pak se ještě dlouho nemohla uklidnit, takže jsem v knihkupectví způsobila menší rozruch. Nicméně kniha byla moje a já si ji s láskou v srdci hrdě odnesla domů.
K této knize se tedy váže takový můj malý příběh se šťastným koncem, díky němuž ji mám snad ještě radši, pokud je to vůbec možné. Kromě toho, že jsem ji na své poměry přečetla abnormálně rychle, je jedinečná také v tom, že jsem při ní dokázala poslouchat hudbu. Obvykle při čtení potřebuji klid, ale písničky se mi zdály být lepší kulisou k soustředění než hlasy spolucestujících v autobuse. Díky tomu jsem objevila spoustu songů, které knihu dokonale podtrhují. Jeden, který ji dle mého názoru vystihuji nejlépe, jsem vybrala a pod recenzi jsem na něj umístila odkaz, kdybyste si jej chtěli poslechnout...

Kniha Bílá jako sníh, rudá jako krev by rozhodně neměla uniknout žádnému čtenáři. Je v ní tolik věcí, které jsou nám známé, a přesto na ně v jednom kuse zapomínáme nebo si je neuvědomujeme. Je naprosto úžasně napsaná, je jímavá a nezapomenutelná. A je to kniha, kterou nestačí přečíst si pouze jednou. Myslím, že právě ona by byla tím pravým a ohromně silným důvodem ke studiu italštiny, abych si ji jednou mohla přečíst v originále...

Hodnocení: 6/5
 
Za poskytnutí reading copy k recenzi mnohokrát děkuji nakladatelství Jota. Knihu si můžete předobjednat přímo zde...

Comments

  1. Já jsem byla právě z knihy Hvězdy nám nepřály unešená. Takže jestli je podle tebe tato kniha ještě lepší, tak to si nedokážu představit, jak dokonalá musí být. Tvá recenze mi napovídá, že se bude jednat o úžasnou knihu. Určitě si jí musím přečíst! :-)
    Líbí se mi taky ten tvůj příběh s knihkupectvím s dobrým koncem. :)

    ReplyDelete
  2. co takhle napsat nekdy nejakou recenzi na knihu ktera se ti nelibila? :D Podle me si vybiras az moc perfektvni knihy :D

    ReplyDelete
  3. Krásná recenze jako vždy Veru a já teď velmi lituji, že jsem si jí na recenzi také nevzala! Je skvělé, že se Ti povedlo najít i tu italskou verzi, to je prostě paráda! A já také občas přemýšlím v barvách, ne nijak moc, ale občas ano :)

    ReplyDelete

Post a Comment